Jak jsem začala cvičit kalanetiku

Všichni se mě neustále ptají, co mám pořád s tou kalanetikou. Odpověď je jednoduchá. Neznám žádné jiné natolik intenzivní cvičení, které by mě bezpečně zbavilo nesnesitelných bolestí zad, výrazně zpevnilo tělo a dostalo do skvělé formy za krátký čas.

Tohle cvičení rozhodně nepatří k nejjednodušším, zato se právem řadí k těm nejúčinnějším. I když byla kalanetika trendem v 90. letech, v posledních letech zažívá svoji malou renesanci. A to i přesto, že existuje nespočet rozmanitých a atraktivních způsobů, jak se lze hýbat.

První malé krůčky

Prvního května 2016 jsem se dala do cvičení. Všechno to začalo zcela zásadním rozhodnutím, o kterém píšu v tomto článku. Mám za sebou teprve prvních sedm odcvičených lekcí ve chvíli, kdy pro vás píšu tento článek, a můžu s radostí říct, že konečně už díky cvičení pociťuji první znatelnou úlevu od bolesti zad.

Hurááá! Sice ještě stále „sotva lezu“, dělá mi problémy zaujmout u některých cviků správné výchozí pozice, zvednout se ze země, obléct si kalhoty nebo se snadno předklonit, ale oproti tomu, jak jsem na tom byla před týdnem, je ten rozdíl opravdu znát. A o dalších pozitivních dopadech na moje zdraví, které mi kalanetika bude dál přinášet, se s vámi zase velice ráda podělím.

Jeden příklad za všechny. První den cvičení jsem horko těžko zvládla udělat 80 kontrakcí na břišní svaly. Vždy po 20 opakováních jsem si potřebovala nutně odpočinout, opustila jsem výchozí pozici, lehla jsem si na zem a chvíli se to snažila prodýchat, pak jsem udělala zase dalších 20 pohybů. Dnes už jsem zvládla celkem 700 kontrakcí (7 sérií po 100 opakováních). Mám ze sebe radost.

Když jsem cvičila v roce 2014, dosáhla jsem maximálního počtu kontrakcí na břišní svaly 2600! Nehodlám nyní pokořovat své osobní rekordy, ani se chlubit. Chci cíleně zvyšovat počet opakování do té míry, dokud mi cvičení bude dělat dobře a budu pociťovat změny. Poté počet opakování ustálím na zvládnutelné cifře. Je to pro mě taková osobní výzva, co zvládnu. Ale není to pro mě žádný závod, natož pak hazard.

foto-30

Na život a na smrt

Pro mě je to s cvičením jako s čistěním zubů. Uvedu to hned na pravou míru. Snad každý dospělý člověk tuhle činnost dělá zcela automaticky, aniž by o ní přemýšlel. Když jsem začínala v roce 2014 opět s kalanetikou, přála jsem si, aby se cvičení pro mě jednou stalo natolik automatickým návykem jako je čištění zubů, tj. aby bylo pro mě absolutně nemyslitelné vůbec někdy tuto činnost vynechat. Představa nevyčištěných zubů se pro mě rovnala otázce života a smrti. A to je přesně ten důvod, proč jsem si řekla, že budu cvičit denně.

Jakkoli složité jak lze překonat dostatečně silným proč, říká Stáňa Mrázková, lektorka kurzu Podnikání z pláže. Tahle její myšlenka mi utkvěla v hlavě. Dává mi to hluboký smysl. Kdykoli se vám nechce, chcete sejít z cesty a uvědomíte si, proč jste s tím začali a proč to vlastně děláte, tak vás to vrátí zpět do hry. Když překonáte sami sebe, stanete se vítězem nad sebou samým! A pro ten pocit stojí za to žít.

Moje obavy a výmluvy

Samozřejmě, na začátku, než jsem se dala do cvičení, mě provázely různé obavy a strachy. Prvně jsem si říkala, že už jsem za těch 9 měsíců, kdy mám pauzu od cvičení, většinu cviků nejspíš zapomněla. Nakonec mi úplně stačilo se jednou podívat na obrázky v knize, ani jsem nečetla popisky, a tělo už samo vědělo, jakou má zaujmout výchozí pozici a co přesně má dělat. Tělo má zkrátka dobrou paměť.

Možná by vás mohlo zajímat, jaké bývaly moje nejčastější výmluvy, které mě od cvičení navzdory dobrým úmyslům vzdalovaly. Vždycky jsem si říkávala, že bude jednodušší prvně trochu zhubnout změnou stravování a pak teprve začnu cvičit, že to pak půjde určitě lépe. Výmluvy jsou ale jen výmluvy a je potřeba je odložit stranou! Tentokrát to dělám přesně v opačném pořadí: prvně hlava, pak pohyb a nakonec strava.

Měla jsem doslova noční můru z toho, že můj tuk se změní na svalovinu, které se pak zbavím mnohem obtížněji než sádla a na váze se to přitom nijak neprojeví. A kromě zmiňovaných bolestí, bývám tolik unavená z práce, že na cvičení nemám dost energie, ani času. Opět výmluvy, které mě brzdí, proč hned nezačít. Vždyť pohyb dodává tělu osvěžující energii, kterou tolik potřebuje a o hormonech štěstí ani nemluvím!

Vysvobození od bolestí

Bolesti. To byl hlavní důvod, proč jsem svůj návrat ke cvičení odkládala. Snažila jsem se další bolesti vyhnout. Paradoxem však je, že jsem moc dobře věděla, do čeho jdu. Vždycky jsem říkala s nadsázkou, že pokud člověku nic není a nic ho nebolí, pak to zřejmě necvičí pořádně. A věděla jsem, že tohle je pro mě zároveň jediná cesta ven z bolestí bez léků a zásahu lékařů, že mi cvičení od bolestí pomůže.

Tajně jsem doufala, že budu v daleko lepší kondici na startu, když jsem naposledy cvičila déle než 1,5 roku bez přestávky. Návrat ke cvičení pro mě však byl velmi bolestivý. Nicméně, daleko těžší, než se dostat do samotného cvičebního procesu a správně cvičit, pro mě bylo překonat bolesti, chvílemi dost palčivé a nesnesitelné. A kdybych jen čekala na to, až moje bolesti samy časem poleví, tak bych se ke cvičení asi nikdy nedostala

Letos v zimě jsem během necelých 2 měsíců měla celkem 4 úrazy nohou. Nejhůře dopadlo pravé koleno po pádu v koupelně na mokré podlaze. 3 týdny jsem byla doma s ortézou, o berlích, i když jsem nemohla skoro chodit. Jako bonus jsem si píchala do břicha protiembolické injekce. Nezačala jsem sice tím nejdůležitějším návykem, zato pro moje zdraví nejprospěšnějším a nejúlevnějším v danou chvíli.

První týden návratu ke cvičení pro mě byl v minulosti pokaždé kritický. Ale že tentokrát až tak? Někdy doslova hekám, funím a skučím bolestí. Nicméně, jednou jsem se už rozhodla, a právě proto, abych se zbavila těch bolestí, tak jsem se do toho obula a zkrátka to dám, nemám na vybranou! Vím, že když překonám sama sebe i přes počáteční (vstupní i výstupní) bolesti a vytrvám, tak právě to mi pomůže k tomu, abych měla od bolestí jednou provždy pokoj.

Moje bolesti, zejména zad a kolen, už začínaly být opravdu nesnesitelné. Moje tělo se opět nemůže unést, naříkala jsem si v poslední době docela často. Už jsem si tolikrát opakovala: „Musím co nejdřív zase začít se cvičením, protože mě bolí celý člověk!“ Jenže, kde najít na cvičení čas, energii, soukromí a chvíli klidu? Jak skloubit cvičení s náročným zaměstnáním? Co mám dělat, když nemůžu cvičit každý den ve stejnou dobu, přitom by mi to tak vyhovovalo? Zase jenom výmluvy!

Další věcí je, že to, že nad tímto projektem trávím spoustu hodin ve strnulé poloze vsedě u počítače, abych vám mohla předat hodnotné informace. Otékají mi u toho nohy, bolí mě hodně záda, kyčle a kolena. Potřebuju se zbavit bolestí, abych vůbec byla schopná fungovat dál. Takže není pro mě jiné východisko, než s tím začít konečně něco dělat. Začít konečně žít to, o čem nyní píšu!

foto-28

Záchrana od operace páteře

Pokud ještě neznáte můj příběh, tak jen jako poznámku pod čarou zmíním, že mám v oblasti bederní páteře už 10 let vyhřezlou meziobratlovou ploténku, výhřez je o délce 7 mm. Ač mě lékaři opakovaně strašili operací páteře, nikdy jsem ji nepodstoupila. A to ani přes to, že jsem roky trpěla těžkými housery a obrovskými bolestmi zad. Šance, že bych po operaci znovu chodila, byly menší než 50%.

Měla jsem i půl roku částečně ochrnutou nohu. Můj neurolog mi v roce 2008 řekl, že jediná cesta, která mě může zachránit, je cvičení. Ani ne tak posílení zádových svalů, jako těch břišních, které budou fungovat jako opora celého těla. V tu chvíli jsem měla jasno! Vzpomněla jsem si už tenkrát na kalanetiku a vnímala ji jako skutečnou záchranu, jako světlo na konci tunelu.

Moje motivace

Moc dobře vím, že násilné změny nemají dlouhého trvání, proto na sebe nebudu tlačit a půjdu krůček za krůčkem. Budu poslouchat svoje tělo a dělat jen to, co mi dovolí. Má svoje limity, o kterých vím a které nemůžu překračovat. Když dokážu cvičit já téměř stodvacetikilová žena, tak pak to dokáže opravdu kdokoliv. Motivuje mě jít příkladem.

Písemné záznamy o pokrocích mě pozitivně nakopávají. Hodně mi pomáhá si rovnou při cvičení psát ke každému jednotlivému cviku, kolik jsem zvládla opakování a jak mi to šlo, nebo jaké jsem udělala pokroky. Když se k tomu později vrátím, tak vidím, jaký kus cesty jsem ušla a jak den ode dne mé tělo sílí a jak se dostávám do formy.

Zároveň mám zdokumentováno, jak šíleně těžké to bylo na začátku, ale jak je to den ode dne lepší a lepší. Samotná cesta je pro mě cíl. Abych si ušetřila čas, pro každý cvik jsem si vytvořila svoji dobře zapamatovatelnou zkratku, snažím se věci si hravě zjednodušovat tak, aby mě bavily (např. HB3 pro mě znamená – cvik na hýždě a boky číslo 3 a hned vím, o co jde).

Stará věrná přítelkyně

Kalanetiku a její kouzlo jsem poprvé objevila v době studia na gymnáziu v roce 1999 a doslova mě učarovala. Tenkrát mi spolužačka půjčila tu „modrou knihu“, o které takto lidé dodnes mluví. Říkala, že je to super cvičení na to, jak zase mít tu mezeru mezi stehny, aby se nešoupala o sebe a neprodíraly se přitom kalhoty. To mě opravdu zaujalo. Říkala jsem si, že to musím aspoň vyzkoušet. Co kdyby to skutečně takto fungovalo?

Pamatuju si na to živě, jak jsem byla tenkrát ohromená, když jsem cvičení podle podrobných návodů v knize doma poprvé vyzkoušela. Bolel mě sice celý člověk, ale za pár dní jsem na sobě viděla první změny. A vážně to fungovalo, během pár týdnů jsem měla mezeru mezi stehny a přebytečné faldy byly pryč.

Vydržela jsem tenkrát cvičit pouze 40 dní v řadě za sebou a za takovou krátkou dobu jsem viděla velký rozdíl. Byl to tak skvělý pocit! A vždy, když zvažuju, jestli se znovu pustit do kalanetiky, tak si vzpomenu na tohle první důvěrné sblížení s ní. Rázem není nad čím váhat. Zkrátka, když je něco poprvé, těžko na to dokážete zapomenout. Vryla se mi do paměti a stala se mojí věrnou přítelkyní, která mě nikdy mě neomrzí.

Od té doby jsem se ke kalanetice vracela s oblibou opakovaně. Jenže mi to nikdy nevydrželo déle než 2 měsíce. Zlom nastal dne 4. 2. 2014, kdy jsem začala cvičit na popud svého přítele. Dostala jsem ultimátum, že jestli se nezačnu pravidelně hýbat a něco se sebou dělat, že se naše cesty definitivně rozejdou. Vydrželo mi to celkem 565 dní v řadě za sebou, bez jediného vynechaného dne. Byla jsem na sebe opravdu hrdá.

Jenže, když pak z jakéhokoli důvodu více než jednou vynecháte, tak už se vezete. Dostanete se do pasti a pokud nemáte dostatečně silnou vůli, není úniku. Přesně tohle se naposledy stalo i mně. Myslela jsem si, že dám rekord, třeba 1000 dní, ale realita byla nakonec jiná.

Když jsem začínala, cvičila jsem 1,5-2h denně, zatímco ke konci (asi poslední 2 měs.) už jsem se do toho musela doslova nutit, abych vůbec dala 10-15 min. cvičení. Byla jsem šíleně unavená a vyčerpaná.

foto-29

V čem je cvičení specifické

Základní cvičební program trvá 60 minut. Za tento čas se všechna cvičení dají zvládnout a moje zkušenost je taková, že i s větším počtem opakování, než s doporučeným, je to reálné. Časem jsem měla tak pevné a ohebné tělo, že mi na celý program stačilo i 40 minut denně.

Nepotřebovala jsem už tolik odpočívat mezi jednotlivými cviky nebo po určitém počtu pohybů. Každé tělo je jedinečné a má své individuální potřeby, které je nutné respektovat, proto je dobré nelpět na počtu opakování, ale spíše se zaměřit na to, co dělá vašemu tělu dobře.

U kalanetiky jsou pohyby cílené a velmi nepatrné, u většiny cviků pohybujete tělem pouze o jeden jediný centimetr, což na první pohled okem nejde téměř poznat. Ale věřte mi, že zdání klame!

Rozdíl jde nejvíce znát v intenzitě u posilovacích cviků na břišní svaly, nejedná se totiž o cviky typu leh-sed, jak to na první dojem podle obrázku vypadá. Zaujmete výchozí pozici a pohybujete trupem o pouhý jediný centimetr. Zpevňujete tak především střed těla.

Zapojujete hlouběji uložené svaly a jejich kontrakce jsou mnohem silnější. Ostatně, to poznáte sami na vlastní kůži okamžitě, pokud to někdy vyzkoušíte. V tomto ohledu jsou tato cvičení náročnější než jiná. Je třeba důsledně dbát na to, abyste zaujali správnou pozici, a cvičením si tak ještě neublížili.

Toto cvičení nezatěžuje klouby a výrazně pomáhá lidem s bolestmi (nejen) zad. Je známo, že jedna hodina cvičení kalanetiky dokáže udělat tolik práce s vaším tělem, jako kdybyste se věnovali 20 hodinám aerobiku. Cvičení je zacíleno na problematické partie těla: modeluje boky a stehna, protahuje paže a dolní končetiny, zpevňuje hýždě a břicho. Po 10 hodinách se člověk cítí jakoby omládl o 10 let.

Nespornou výhodou kalanetiky je, že se dá cvičit v pohodlí domova. Nemusím tak zbytečně utrácet peníze ve fitness centru, můžu si udělat svoje „fitko“ zdarma doma. Dávám přednost cvičení o samotě, v klidném domácím prostředí před zaplněnou a propocenou tělocvičnou. Rozhodně netoužím po obecenstvu.

Pokud byste chtěli s kalanetikou začít, láká vás to, ovšem nechcete se prokousávat celou knihou s černobílými fotografiemi, moje kamarádka a cvičitelka Olga Šebestová vše krásně utřídila, zjednodušila, nafotila jednotlivé cviky a připravila pro vás ebook zdarma. Naučí vás v něm základní cvičební sestavu, abyste dokázali rychle ulevit bolestem nebo zkrátka udělali něco prospěšného pro svoje tělo. Můžete tak mít skvělého průvodce. A budete-li chtít, můžete si s ní zacvičit i naživo například na některém z jejích wellness víkendů.

Jsem si moc dobře vědoma, že každému může vyhovovat něco úplně jiného. A pokud máte pochyby, zda je pro vás cvičení vhodné, doporučuji vám to prokonzultovat s vaším lékařem nebo fyzioterapeutem. Rozhodně vás o svých dalších pokrocích budu informovat. Cvičení zdar!

Lenka Křetínská
Specializuji se na psychologii hubnutí. Mojí vášní je vést lidi ke změně myšlení, neboť právě psychika hraje klíčovou roli při hubnutí a změně životního stylu. To, jak lidé smýšlejí o sobě a o jídle, rozhodne o tom, jak se k nim jídlo zachová. Můj příběh si můžete přečíst zde >>