Když já radši tmavýho

Aby bylo hned pro začátek jasno, o čem tenhle článek bude… Jedná se samozřejmě o moje preference v jídle. Měla jsem v záloze ještě jiný (možná výstižnější) pracovní název: Sbohem chleba, už Tě netřeba! A v tomto duchu jsem si to skutečně ve své hlavě ujasnila a dala sbohem bílému pečivu. Jde o můj v pořadí již pátý návyk, který jsem začala pěstovat od července a musím konstatovat, že byl pro mě obrovskou výzvou. Říkala jsem si, že když tohle dokážu, tak opravdu překonám sama sebe.

Peklo jménem rohlíky

Pokud toho zatím o mně moc nevíte, mrkněte na můj osobní příběh, kdo jsem zač, kde se mj. dozvíte, jak jsem se rohlíky vyjedla o 60 kilo! Rohlíky mi dříve sloužily jako náplast na citový hlad, který jsem dost často zaměňovala za fyziologický. Z nedostatku peněz, času, depresivních nálad i z pohodlnosti jsem se v minulosti často uchylovala k bílému pečivu, hlavně rohlíkům, občas k nadýchanému sladkému pečivu s tvarohovou nebo marmeládovou náplní a k jiným bílým hrůzám a neřestem (míněno pečených z pšeničné mouky).

Zdá se mi, že vykašlat se tentokrát na bílé pečivo je pro mě mnohem jednodušší než kdykoliv dřív. Rohlíky už několik let téměř nejím, jen výjimečně, obložený chlebíček nebo jednohubky si dopřeju max. 5x do roka. Během července jsem každé potenciální (do úst nevložené) sousto pšeničného chleba nahrazovala vědomě zdravější variantou. Přemýšlela jsem skutečně nad tím, co jím. A mám obrovskou radost z každého dalšího dne bez světlého pečiva. Cítím se bez něj mnohem lépe. Dokonce jsem na sobě cítila, jak je díky němu mé tělo unavené a bez energie.

Vystřídala jsem jich několik

Různě jsem testovala, co mi bude vyhovovat. Pečivo tmavé, semínkové, lámankový chléb, křehké plátky, knackebroty, 100% celozrnný žitný chléb a vícezrnný chléb. Zhřešila jsem za uplynulých 6 týdnů pouze 3x, kdy jsem si dopřála několik jednohubek a chlebíčků při výjimečných příležitostech (oslava narozenin synovce, rozlučky s kolegyněmi v práci).

Když začnete jíst 100% celozrnné nebo vícezrnné pečivo, všimnete si hned několika odlišných věcí. Jednou z nich je chuť – první dojem, který přichází po prvotním očekávání, bývá většinou provázen zklamáním. Alespoň u mě tomu tak bylo. Měla jsem předsudky o tom, že zdravá strava je chuťově nejspíš nic moc a zároveň jsem také měla různá očekávání. V minulosti jsem už jedla 100% celozrnný žitný chléb, ale než jsem mu vůbec přišla na chuť, trvalo to několik měsíců. Teď jsem si ho vybrala sama dobrovolně a předčil mnohonásobně má očekávání a příjemně potěšil mé chuťové buňky.

foto-59

Můj šampion

Vícezrnný chléb jsem si doslova zamilovala. Objevila jsem ho čistě náhodou v Lídlu, když měli zrovna bio týden. Mimochodem, nacházím v tomto obchodním řetězci více a více zdravých a pro mě chutných potravin, které jinde běžně nemají. A tak postupně ochutnávám a testuji. Ještě se mi nestalo, abych jedla chleba, jehož průřez vypadá tak, jako kdyby byla pouze různá semínka slisovaná k sobě (slunečnice, len, dýně, tykev…).

Složení a obsah živin zatím příliš neřeším a počítat energetický příjem už vůbec nehodlám, raději použiju zdravý selský rozum. Správná a vyvážená skladba stravy bude až vyšší level mého hubnutí, všechno má svůj čas. Přesto se ráda na etiketu z obalu výrobku alespoň zběžně, čistě orientačně kouknu a tohle mě velmi mile překvapilo. Posuďte sami… Výživové hodnoty ve 100 g: energie 1576 kJ; tuky 23,1 g (z toho nenasycené mastné kyseliny 3,6 g); sacharidy 19,9 g (z toho cukry 0,9 g); vláknina 16,6 g; bílkoviny 22,5 g; sůl 1,5 g. Nehodlám tu dělat reklamu, ale o tohle jsem se s vámi podělit musela. Tak to je on, můj šampion!

Vláknina pro zdravá střeva

Tím hlavním rozhodujícím faktorem a nespornou výhodou, proč jsem to chtěla alespoň vyzkoušet, byl obsah vlákniny, protože vím, že dostatek vlákniny na hodně dlouho zasytí, zlepší se trávení atd. Když denně zařadíte 100 g tohoto nebo podobného chlebíku do svého jídelníčku, dostanete se na ½ denní doporučené dávky vlákniny. Což je přímo skvělé.

Je to nesmírně důležité zajistit si ve stravě dostatek vlákniny. Tím narážím na jednu doslova žalostnou věc. Vzhledem k tomu, že si stále držíme smutné prvenství v rakovině tlustého střeva, rozhodně bych tento aspekt nepodceňovala. Takže když už budete vybírat pečivo, myslete přitom, když už ne na sebe, tak aspoň na svoje střeva. A jako další skvělý zdroj vlákniny využijte zeleninu a ovoce. Všude se o tom tolik píše, přesto na to málokdo  v dnešní uspěchané době dbá.

Jak to mám ráda

Pečiva se nedokážu úplně vzdát, to přiznávám na rovinu a bez mučení. Tenhle chleba je pro mě doslova gurmánským zážitkem, takový luxus na desátou, jak říkám. Nejraději si na něj mažu hummus se sušenými rajčaty, cizrnovou pikantní pomazánku s chilli paprikou nebo ho jím samotný, popř. s tofu a cherry rajčátky. Jsou to opět novinky v mém stravovacím portfoliu.

Časem bych se ráda dopracovala k větší pestrosti a vyváženosti. Ale postupně. Jak už jsem psala dříve, jsem na sebe hodná, protože se mám ráda. Za občasné prohřešky se na sebe nezlobím, odpustím si je a pokračuji dál ve svém odlehčeném stravování (míněno ve srovnání s dřívější nevhodnou konzumací bílého pečiva a těstovin se sekanou). A také je na seznamu mých přání si jednou pořídit domácí pekárnu, abych si mohla dopřávat čerstvý, mimořádně chutný, nádherně voňavý a s láskou dělaný chléb.

Pitný režim letem světem

Paralelně s výměnou pečiva jsem pěstovala i pravidelný pitný režim. Doplňování vhodných tekutin tělu v dostatečné míře bývá často podceňováno, bez rozdílu věku i pohlaví, bez ohledu na roční období. Léto nám sice ukazuje paty, ale neodpustím si alespoň malou vsuvku. Ačkoliv o tom explicitně jinde nepíšu, zaměřila jsem se během léta důsledně i na pitný režim.

Nikdy mi naštěstí problém nedělal. Když jsem hubla naposledy v letech 2013-2014, naučila jsem se vědomě tělu dodávat dostatek tekutin. Základem je mít nápoj (ideálně vodu z kohoutku, zelený či bylinkový čaj, nesycenou a neslazenou minerálku, popřípadě osvěžující vodu s citrónem, limetkou či mátou) neustále v dosahu a na očích. Dá se dokonce vypěstovat potřeba žízně. Ale chce na to zaměřit pozornost a věnovat tomu dostatek času a trpělivosti.

Nemám problém vypít doporučované množství tekutin vzhledem k mé váze a tělesné konstituci. Běžně vypiju 3-3,5 l tekutin denně, při denních teplotách nad 30 stupňů kolem 4-4,5 litru, výjimečně i více. A dbám na pravidelné, nikoli nárazové, popíjení během celého dne, napiju se minimálně jednou za hodinu. Když to někdy opomenu, moje tělo už se přihlásí samo.

Co se však týče skladby jednotlivých nápojů, s tím mám ještě trochu problém, ale postupně se zlepšuji. Kávu nepiju už od svých 16 let. Byla jsem na ní v pubertě závislá (na gymnáziu jsem do sebe lila dokonce 3 tzv. smrťáky denně, cca 2 cm vrstvy nerozpustné kávy v hrnku), už jako malá holčička jsem tajně upíjela kávu rodičům i prarodičům. Od května roku 1999, kdy mě to málem zabilo, jsem nevypila ani jeden jediný hlt kávy a tak to zůstane i nadále. A alkohol nepiju téměř vůbec, max. sklenku či dvě bílého vína či Martini 3-5x do roka, což považuji za svůj strop. Tohle k životu opravdu nepotřebuji a jsem za to opravdu ráda.

Ujíždím na zeleném čaji

Z různých nápojů miluji asi nejvíce čaj, zejména sypaný. Zelený, bílý, žlutý, ovocný, bylinkový (máta, meduňka, vřes, šalvěj, lípa), šípkový, různé detoxikační čaje a zdravé směsi atd. Čaj už více než 10 let vůbec nesladím, jen velmi výjimečně při nachlazení si do něj přidávám med. Nejraději mám zelený sypaný jasmínový. Mám ovšem také ve velké oblibě earl grey, který obsahuje povzbuzující a močopudný tein, a proto není k časté konzumaci příliš vhodný. Jenže já nedokážu odolat jeho chuti a vůni… Inu, proti gustu není dišputát!

Jednou z mých velkých neřestí bylo ještě letos v zimě dochucovat si vodu z kohoutku sirupem (byť byl bez konzervantů, umělých sladidel a barviv), protože i po odpuštění nebo převaření byla dost chlorovaná, tvrdá, zásaditá a měla hořkou chuť, dokonce mě po ní pálila žáha. Naštěstí jsem ten přísun cukru zavčas zabrzdila a letos na jaře sirup vyměnila za vodu s citronovou šťávou. Vím, že to sice není úplně ideální řešení, ale vždycky lze najít aspoň o fous lepší variantu, takže i malá změna k lepšímu se rozhodně počítá. Čaj piju hlavně ráno a večer (většinou 0,5 l) a po celý den popíjím svoji citronovou osvěžující vodu.

Ještě na vysoké škole jsem měla hodně v oblibě vysedávat v kavárnách a vychutnávat si capuccino, džusy, horké slazené nápoje a čokoládu z automatu, nebo tonic. Až teprve, když jsem si uvědomila, že mi na tom nejvíc chutná ten cukr a sladká chuť, jsem tohle všechno přestala pít. Na co bych se měla prolévat cukrem? A taky jsem se tenkrát zděsila, co všechno tyhle nápoje obsahují. No a kdy jindy než v létě se bezstarostně naučit dodržovat pravidelný přísun tekutin (nealkoholických a neslazených pochopitelně)? Směle do toho!

Lenka Křetínská
Specializuji se na psychologii hubnutí. Mojí vášní je vést lidi ke změně myšlení, neboť právě psychika hraje klíčovou roli při hubnutí a změně životního stylu. To, jak lidé smýšlejí o sobě a o jídle, rozhodne o tom, jak se k nim jídlo zachová. Můj příběh si můžete přečíst zde >>