Úplně(k) na férovku aneb probouzím se ze zimního spánku

Nalejeme si trošku čistého vína, na zdraví i na pravdu, co říkáte? Nebojte, duchařit spolu nebudeme, i když dnešní úplněk v Panně k tomu možná trochu svádí. Protože se mnozí z vás ptají, co se se mnou děje a jak se mi daří, je na čase se konečně probrat ze zimního spánku a dát o sobě vědět.

Zasloužíte si moji pozornost, a protože právě dnes mám narozeniny, můžete je alespoň symbolicky oslavit spolu se mnou prostřednictvím tohoto článku. Děkuji vám za vaši přízeň, velice si jí vážím.

Narozeniny jsou pro mě vždy obdobím, kdy bilancuji, čeho jsem v životě dosáhla, na co se nyní zaměřím, kam se budou ubírat mé další kroky a jakých požehnání se mi dostává. Navíc, dnešní datum je opravdu speciální, protože je úplněk a už je to přesně 1 rok a týden, kdy jsem zveřejnila svůj první článek na blogu.

Podzim ve znamení transformace

Hodně se toho semlelo. Na začátku října jsem byla na celodenní velkolepé akci Ženy ženám živě, která byla tematicky zaměřená na Seberealizaci a poslání ženy. Pro mě to byla vskutku zlomová událost a byl to pro mě jeden z nejkrásnějších dnů v mém životě. Rozhodně si to hodlám letos na podzim zopakovat.

Hodně věcí jsem si o sobě uvědomila. Můj další osobní rozvoj nabral rychlé obrátky. Pouze o dva týdny později jsem byla na Transformačním kurzu spojeném s ochutnávkou raw stravy. Opět se mi ukázaly nové příležitosti a cesty.

Začala jsem poprvé v životě pracovat s inspiračními kartami, které mi pomáhají v mém osobním rozvoji a také učí směřovat moji pozornost tím správným směrem. Magická formulka u mě opět frčí.

Také mám od září svoji osobní mind koučku. A o tom, jak mi koučink mění život k lepšímu a co všechno mi přináší, se dozvíte v jednom z dalších článků.

Úplně(k) na férovku

No a v říjnu mi taky konečně došlo, už nemůžu dál dělat práci, kterou dělám, nebo mě to úplně zdravotně i psychicky odrovná. Rozhodla jsem se, že i když na jedné straně potřebuji mít „jistotu pravidelného příjmu“, nemůžu na straně druhé podstoupit jistotu, že to se mnou půjde zdravotně od desíti k pěti.

A několik srdečních selhání v říjnu a listopadu bylo posledním varováním. Tentokrát jsem je uposlechla. Jinak už bych vám asi nepsala tyhle řádky. Svého rozhodnutí nelituji. Otevřely se přede mnou další možnosti a cesty.

Mimochodem, těch požehnání se mi od podzimu dostalo tolik, že rozhodně se máte na co v dalších článcích těšit. Všechna se mi sem ani nevejdou. Tak se nechte překvapit.

Na jaře a v létě jsem vás zásobila všemožnými novými návyky, které jsem si postupně osvojovala. Povedlo se mi dokonce zhubnout 10 kilo (a pak je bohužel zase nekontrolovaně nabrat zpět).

Přiznávám se bez mučení, na podzim jsem bohužel kvůli srdečním selháním, velkým bolestem zad, kolen, kyčlí a chodidel musela přestat s pravidelným chozením i cvičením. A jak jednou přestanete, těžko se pak k tomu vracíte. Ale já jsem v sobě znovu našla sílu začít, nikdy se totiž po prvním, druhém, ani desátém nezdaru nevzdávám. Měním také stravovací návyky a o tom zase někdy příště.

Probouzím se ze zimního spánku

V minulém životě jsem musela být bezpochyby medvědem (nebo přinejmenším chobotnicí, ale to je trochu jiný příběh), vše tomu v mém současném bytí nasvědčuje. S trochou nadsázky se většinou na konci září stáhnu do pozadí ze všech sociálních kontaktů, zalezu do svojí „nory“, na samotku (kéž by to tak opravdu jen šlo a nikdo mě v mém ponoření do sebe nerušil!) a vylezu z ní až někdy v březnu.

Často jsem si to uměla zařídit tak, že jsem přes zimu (rozumějte v mém pojetí v podstatě od září do března) nemusela chodit do práce a mohla být doma. Stejně jako medvědi jsem si střádala své tukové zásoby, které mi umožnily přežít zimu, pouze s tím rozdílem, že jsem tak dělala nikoli před zimou, ale hlavně během ní. A ty je třeba s příchozím jarem odložit.

Přes zimu jsem doslova ulehla k zimnímu spánku, jednak jsem potřebovala hodně odpočinku a také zregenerovat svůj vyčerpaný organismus. Půl roku mě provázely velké bolesti. Uzavřela jsem se před okolním světem. A z domu jsem vyšla jen v nejnutnějších případech, abych mohla zajistit chod domácnosti a obživu.

Člověk potřebuje být někdy o samotě a hloubat o nesmrtelnosti chrousta a jiných důležitých životních tématech. Trávit posvátné chvilky sám se sebou a i když ho skolí nemoc (jako třeba mě na celý leden šílená viróza), tak si to může užít. Může to brát jako dar. Možnost k práci na sobě i hlubším uvědoměním.

Mimochodem, zabijačkové hodování není zrovna můj případ, ale nic výstižnějšího, než tahle fotka, mě nenapadá. Chcete shodit po zimě? Tak na tohle rozhodně zapomeňte!

Lenka Křetínská
Specializuji se na psychologii hubnutí. Mojí vášní je vést lidi ke změně myšlení, neboť právě psychika hraje klíčovou roli při hubnutí a změně životního stylu. To, jak lidé smýšlejí o sobě a o jídle, rozhodne o tom, jak se k nim jídlo zachová. Můj příběh si můžete přečíst zde >>