Zdravá snídaně hravě

Když jsem přemýšlela nad tím, jaký si zvolit od 1. června další, v pořadí již 4. návyk, vzpomněla jsem si na jeden citát, který zněl asi takto: „Jaké je vaše ráno, takový bude celý váš den.“ Začala jsem s tím, že jsem si řekla, že už nebudu jíst k snídani bílé pečivo a snažila si vybavit, jaká snídaně mi kdy v životě dělala nejlépe.

Nemusela jsem nad tím moc dlouho meditovat. Snídani jsem nevynechala, až na pár výjimek, téměř nikdy v životě, je pro mě opravdu nesmírně důležitá. Bez ní nejsem schopna téměř vůbec fungovat. Proto je pro mě zdravá snídaně další skvělou volbou, je to opravdu základ – skvělý start do nového dne.

A není to jen fráze. Proč bych se měla po ránu cítit těžce, když si můžu vybrat, že se chci cítit lehce a plná energie a navíc si chci pochutnat?!

Oves není jen pro koně a králíky

Svojí mámě vděčím za to, že jsem si navykla každé ráno (nejpozději do hodiny po probuzení) snídat. Všechno to přitom začalo docela nevinně. Na chalupě jsme chovali králíky a já se vždycky těšila na víkend, až tam pojedeme a až ráno budu moct krmit malé králíčky, bylo mi tenkrát šest let. Dávali jsme jim ovesné vločky.

Já jsem jim to záviděla, chtěla jsem to taky, neměla jsem z toho rozum, proč oni můžou a já ne. Párkrát jsem tajně ochutnala, až na to máma přišla, tak se dovtípila, že to chci taky. A od té doby mi začala vločky chystat. Bratr ten zase ujídal granule a kapsičky určené kočkám… Takže jsem dopadla ještě celkem dobře.

Moc dobře si pamatuji, že mi máma chystala k snídani buď ovesné vločky s rozinkami, jen tak nasucho, bez přídavku čehokoli, nebo sypané nezapékané ovocné müsli se sušenými jablky a k tomu mi podávala nápoj Vitaregen. Žádný jogurt, nic co by vločky spojovalo, aby byly poživatelnější. Na tyhle snídaně jsem se moc těšila. Takže vločky miluji už od dětství, byla to už tenkrát má nejoblíbenější snídaně.

Nemůžu opomenout, že je známo, že koně mají lesklou srst právě díky ovsu. A u lidí mají ovesné vločky blahodárný vliv nejen na trávení a metabolismus, ale i na kvalitu vlasů a nehtů. Vlasy se začnou krásně lesknout, nehty se zpevní a přestanou se lámat. Jsou bohaté na vlákninu, takže dobře zasytí a získáte díky nim spoustu energie na celé dopoledne.

Obsahují také důležité minerály a stopové prvky. Dokážou skvěle fungovat jako prevence proti cukrovce či vysokému krevnímu tlaku. A umí toho mnohem více. Přitom stojí pár korun, není to žádný drahý špás, takže si je může dovolit opravdu každý. Směle do toho! Sama na sobě jsem poznala hodně pozitiv, jaká mi vločky přinášejí.

Moje dosavadní nouzové stravování

Mám psychicky i fyzicky velmi vyčerpávající zaměstnání. Od prosince jsem měla celkem už 7 úrazů nohou. Kromě jednoho se mi všechny staly v práci. To není samo sebou být neustále plná obrovských modřin. Je to varování mého těla: „Leni, Ty na sebe kašleš a zapomínáš, trochu brzdi, odpočiň si!“ A já tahle varování dost dlouho neposlouchala. Fyzické vyčerpání je u mě na denním pořádku.

Nedokázala jsem si na sebe najít čas ani v jiné rovině. A to v jídle. Mojí nejúčinnější zbraní na kila vždycky bylo, je a bude pravidelné stravování, to je bez debat. Jakmile začnu jíst pravidelně, přebytečná kila letí hned dolů. Jenže, měla jsem výmluvy pro to, proč to kvůli práci nejde, a tak moje stravování (vyjma posledních 3 měsíců) v pracovních dnech vypadalo následovně:

  1. jídlo = snídaně (větš. mezi 3-5h ráno) – 2 krajíce bílého chleba s taveným sýrem
  2. jídlo = obědo-večeře (větš. kolem 15:30-16:30) a do dalšího dne většinou už nic
  3. jídlo = nekonalo se, jen zcela výjimečně při vlčím hladu (větš. 20:30) – obvykle 1-2 krajíce chleba se sýrem

Nezřídka jsem jedla po 10-12h hodinách, většinou jsem ani nepociťovala hlad, naučila jsem se jej nevnímat, své tělo jsem ignorovala a neposlouchala. Naopak, když jsem se najedla, bylo mi po jídle dost špatně. Věděla jsem, že s tím už musím konečně něco udělat. K obědu to bylo jak kdy, někdy také 2 krajíce chleba, jindy uvařené těstoviny s trochou sójové omáčky a se 3 plátky opečené sekané z obchodu nebo s tuňákem, jindy pohanka s rozinkami a medem. A tak dokolečka dokola, den za dnem. O víkendu jsem jedla většinou 3x, někdy i 4x denně.

Cítila jsem, jak to mému tělo neprospívá a jak se zanáší doslova „bordelem“ (promiňte mi ten výraz, ale píšu narovinu, bez obalu, ať se to někomu líbí nebo ne) a toxiny. Cítila jsem se hrozně unavená. Říkala jsem si, že na zdravé a pravidelné stravování nemám peníze, podmínky, energii a ani čas si zdravé jídlo připravovat… Chyba lávky, to jsou zase jen výmluvy!

Můj vnitřní monolog

Zpytovala jsem své svědomí a sama sobě promluvila do duše. Někdy je potřeba se na sebe zdravě naštvat a hlavně být k sobě upřímní. Právě krizové situace, to je to, co vás donutí se sebou něco udělat, abyste zvedli svých pět písmen! Dříve jsem měla tendence si nalhávat, že je to „ještě dobré“ apod.

Vypadalo to asi následovně: „Leni, už jsi to jednou (víckrát…) dokázala, dokážeš to znovu. Ale žádné radikální změny. To nevydržíš, při prvním nezdaru to vzdáš. Buď na sebe hodná, ano? Měj se, prosím, ráda. Záleží mi na Tobě!“ – „Nu dobrá. Když jinak nedáš…“ Občas si sama se sebou takhle vyjasním spoustu důležitých věcí. Nevidím na tom nic špatného. Introspekce, pohled do sebe, není vůbec na škodu.

Snídaňový rituál

Dala jsem si novou výzvu, nový závazek a cíl pro měsíc červen: zdravá snídaně, která mě nakopne do nového dne. Potřebovala jsem získat dostatek energie hned po ránu. Udělala jsem z toho takový snídaňový rituál, na který se těším už od večera. Nejdříve si ráno vyčistím zuby, pak si zacvičím, uvařím si do půllitrového hrnku zelený sypaný čaj. A snídani si hezky připravím, aby lahodila oku, jím totiž prvně očima.

Začala jsem jednoduše, nejprve jsem si k snídani začala připravovat misku ovesných nedrcených vloček (cca 100-120g), k tomu hrst rozinek a 2 borůvkové jogurty (celkem 300g). Pravda, porce to byla velká, ale věděla jsem, že postupně až si zvyknu na to, že jím zdravou snídani, udělám si ji mnohem pestřejší a zmenším velikost porce. A tak se později i stalo. Toho času jsem jedla ještě 2x denně, ale šlo hlavně o to, abych dokázala vyměnit bílý chléb za něco mnohem zdravějšího.

Malý experiment

30. 7. 2016 jsem zkusila malý experiment – byla to již příprava na můj další návyk od 1. 8. (menší porce, zato pravidelně). Ale nebudu předbíhat. Porci vloček jsem zmenšila na polovinu, tedy cca 60g a místo velkých hrubých vloček jsem přešla na jemné, jsou pro mě lépe poživatelné i stravitelné. K nim jsem přidala 3 lžičky slunečnicových semínek, 3 lžičky strouhaného kokosu, ½ hrsti rozinek (někdy si místo nich dám, sušené brusinky), 1 kiwi, 1 lžíci koncentrátu z 21 druhů ovoce a zeleniny a 1 borůvkový jogurt (150g).

Co se potravin týče, tak je tato snídaně z mého pohledu nízkonákladová, ač dříve jsem to vnímala jinak, přijde mě v průměru na 25-30 Kč. Postupně ji samozřejmě hodlám vylepšovat a různě obměňovat, ale pro začátek jsem s touhle volbou spokojená, protože změnu k lepšímu jsem na sobě pocítila už během prvních několika dní. Mám v plánu si dělat i různé kaše, které také miluji. Přidávat různé druhy ovoce apod.

Moje pěstování nových návyků má i jeden vedlejší efekt. Ranní vstávání. Dokonce jsem si zakoupila online kurz Ranní ptáče od Pavla Říhy. Vstávám o více než hodinu dříve, abych získala čas pro sebe navíc. Někdy i o několik hodin. Už jste slyšeli úspěšného člověka, který něco dokázal, že by začal o dosažených výsledcích hovořit tak, že se mu ráno nechtělo z postele, a tak v ní zůstal celý den? Řeknu to jinak, jaká bude vaše snídaně a vstávání z postele, to ovlivní celý váš den. A jaký bude, to už je jen a pouze na vás. Na maličkostech zkrátka záleží!

Stravu vážit nehodlám, stejně tak ani počítat kalorie (ty malý potvůrky, co mi přes noc přešívají oblečení). Dříve jsem to dělávala a dokázalo mě to po pár týdnech dokonale otrávit, odradit a znechutit. Dočetla jsem se, že velikost adekvátní porce by se dala přirovnat k velikosti vaší dlaně. Jen u zeleniny je možné dopřát si víc. No, musím, uznat, že zde mám ještě značné rezervy, že moje porce jsou stále velké, ale je to pro mě opět výzva. Další cíl, na kterém můžu pracovat – zmenšit velikost porcí.

Moje nová filozofie

Kdekdo by řekl, že pomalu dokáže hubnout každý. Ale ruku na srdce, máte na to opravdu dostatek trpělivosti nebo jen hledáte zkratky, jak co nejrychleji a zaručeně zhubnout co nejvíce kilogramů? Tohle není moje cesta. Budu se k tomu ještě opakovaně vracet, ale je to zcela zásadní pro pochopení mojí filozofie i celé psychologie hubnutí. Není důležitý cíl, ale cesta samotná. Ta cesta pro mě znamená postupnou změnu životního stylu.

Protože jedině trvalá změna má smysl. Jakékoli zkratky a berličky jsou projevem mojí slabosti. Je třeba vydržet – učím se tak trpělivosti, vytrvalosti i psychické odolnosti. A pěstovat tyhle vlastnosti se opravdu vyplatí. Moje tělo i duše mi jistě poděkují. Nechtějte proto vše hned, za každou cenu a rychle zhubnout. Jedině trpělivost vám ponese ovoce a výsledky.

Netlačte na sebe, kolik chcete zhubnout a do kdy. Mít cíl a dlouhodobý horizont je fajn… Ale každodenní kontrolou váhy se akorát brzdíte. Doporučuji zlatou střední cestu. Očekávání je lepší žádná nemít, pak bývá člověk většinou zklamán. Nelpím na výsledku, raději se nechávám mile překvapit. Můj cíl je sice velký, ale nehroutím se z něj. Naporcovala jsem slona, nehodlám ho jíst celého naráz. A holt jsem smířena s tím, že někdy jde hubnutí rychleji, jindy pomaleji.

Na úhlu pohledu záleží

A přiznám se, že s tím vážením někdy sama docela bojuji. Po druhém měsíci, tedy k 1. 7. 2016 byl můj celkový váhový úbytek (po 2 měsících snažení) celkem pouze 2,5 kg. Říkáte si teď, že mi to nějak nefunguje? Říkat si samozřejmě můžete, co chcete, na to máte svaté právo. Důležitý je ovšem můj přístup, jak se k celé věci postavím. Můžu být zklamaná a trápit se tím, nebo si říct, že je to fajn, že aspoň o nějaké to deko jsem blíže svému cíli.

A jistě to přirovnání znáte, je to jako s tou sklenicí… Je poloprázdná nebo poloplná? Záleží na úhlu pohledu. Nechte se zlákat dary léta a dopřejte si zdravou snídani. Můžete si s ní pohrát a vykouzlit doslova divy na talíři. Ze všeho ovoce nejvíc miluju borůvky a pokud je nemám zrovna k dispozici čerstvé, dopřávám si je alespoň v podobě borůvkového jogurtu. Dobrou chuť!

Lenka Křetínská
Specializuji se na psychologii hubnutí. Mojí vášní je vést lidi ke změně myšlení, neboť právě psychika hraje klíčovou roli při hubnutí a změně životního stylu. To, jak lidé smýšlejí o sobě a o jídle, rozhodne o tom, jak se k nim jídlo zachová. Můj příběh si můžete přečíst zde >>